Drahá doprava mikrobusy za hranice Prahy nás přivedla na myšlenku vyzkoušet pro skupinovou akci lidí na elektrickém vozíku jiné možnosti.

Naplánovali jsme výlet do Berouna na hrnčířské trhy s Českými drahami. Podali jsme objednávku na přepravu pro čtyři osoby na vozíku prostřednictvím elektronického přihlašování. Žádost jsme shrnuli do jednoho formuláře, aby bylo jasné, že celá skupina bude cestovat pohromadě.

Vlaky CityElefant mohou podle vnitřních předpisů dopravce svézt pouze dva cestující na vozíku v jednom voze. Požádali jsme proto o zařazení dvou vagonů s plošinou, která se vysouvá nad širokou spáru mezi podlahou vozu a nástupištěm.

Týden před akcí byla naše žádost schválená a potvrzená.

Hlavní nádraží, odkud jsme plánovali vyrazit, je v zásadě bezbariérové. Zakontrovali jsme předem ještě cílovou stanici v Berouně, kde jsou ostrovní nástupiště propojená se staniční budovou podchodem s výtahy.

V pátek, den před výletem, jsme ale zjistili, že jeden z výtahů v Berouně nefunguje, s personálem nádraží jsme se proto domluvili na odklonění vlaku k nástupišti s provozuschopným zařízením.

V sobotu, necelou hodinu před odjezdem objednaného spoje, jsme se sešli na Hlavním nádraží Praha. Nahlásili jsme se na přepážce služeb Českých drah, odkud nás ale odkázali na kancelář Správy železnic (obě kanceláře jsou v odbavovací hale). Kdo má cestující na vozíku z uvedených společností na starosti, není vlastně tak úplně jasné. Objednávka se dělá prostřednictvím webu ČD, nádražní budovy a mobilní plošiny obstarává SŽ. Ale do čí kompetence spadá obsluha plošiny ve vlaku? Každopádně o cestě naší skupiny nevěděla ani Správa železnic.

Vypravili jsme se na nástupiště sami. Ujal se nás výpravčí, který si ale se situací nevěděl rady. Přesunuli jsme se k prvnímu vagonu s plošinou. Tu podle výpravčího smí obsluhovat pouze strojvůdce. Plošina se ale bohužel zasekla ve dveřích, nemohli jsme tedy odjet my, ale ani ostatní cestující, protože s otevřenými dveřmi jezdit nelze. Spoj nabral půlhodinové zpoždění a my jsme se rozhodli pro ústup, protože by bylo mnohem horší, kdyby se plošina zasekla s některým z výletníků.

Do Berouna jsme tedy neodjeli, místo toho jsme poseděli ve Fantově kavárně v rekonstruované historické budově nádraží, která je opravdu krásná. Pak jsme zamířili do nedalekého Národního muzea, kde to bylo neméně pěkné.

Po celé republice se rekonstruují vlakové stanice a vznikají bezbariérová nástupiště, jak cestování vlakem na vozíku vyladit budeme řešit během blízké schůzky se Správou železnic.

Každopádně děkujeme všem zúčastněným dobrodruhům za skvělou schopnost improvizace, velkorysý nadhled a humor!

Za POV Kateřina, Věra a Tereza