V současné době existuje hned několik způsobů, které se pro kategorizaci přístupnosti a značení cest užívají a které prozatím nemají společné limity.

Pražská organizace vozíčkářů proto iniciovala na toto téma setkání odborníků a zástupců organizací, jež danou problematiku řeší. Jednání proběhlo ve středu 17. dubna na půdě Fakulty architektury ČVUT v pražských Dejvicích, kde se mimo jiné prezentovaly projekty Klubu českých turistů, Labská stezka, Bezbariérová Olomouc či moravskoslezský turistický portál Jedeme taky.

Debata pak směřovala především ke způsobu značení tras a nastavení limitů pro jednotlivé kategorie. Problematika se rozdělila po dohodě na dvě části – na uchopení tras v přírodě a tras ve městech a obcích. To vyplynulo ze skutečnosti, že změnit a zcela nahradit některé dlouhodobě existující způsoby značení, jako např. modro-červeno-černé turistické trasy KČT, by představovalo poměrně složitý problém.

Nicméně společnou snahou bylo pokusit se navrhnout jednotnou metodiku tak, aby byly vznikající materiály přehledné pro zřizovatele stezek, ať už jsou jimi obce či organizace, ale především pro samotné turisty, a to po celém území České republiky. Podobně, jako předešlá společná jednání na téma kategorizace přístupnosti objektů z pohledu uživatelů, která proběhla v loňském roce, podporuje úsilí o vytvoření jednotné metodiky značení a hodnocení turistických tras opět Ministerstvo pro místní rozvoj.

Zásadním závěrem jednání bylo předběžné stanovení limitů na podkladě již existující metodiky Klubu českých turistů, která udává tři kategorie:

Trasy přístupné

- jsou určeny pro méně zdatné vozíčkáře, vozíčkáře bez doprovodu, handbiky a elektrické vozíky

- trasy musí vést po cestách s asfaltovým, betonovým nebo i přírodním zpevněným povrchem, který se však ani při deštivém počasí nepodmáčí a nerozbahní

- většinou stoupání do 2 %, nebo max. stoupání 8 % při délce úseku do 9 metrů

- příčný sklon max. 2 %

- šířka cesty min. 1,8 m, krátké přímé průjezdy min. 1,0 m

- stupně max. 2 cm

Trasy částečně přístupné

- jsou určeny pro zdatné vozíčkáře, vozíčkáře s doprovodem, handbiky a elektrické vozíky

- trasy musí vést po cestách s asfaltovým, betonovým nebo i přírodním zpevněným povrchem, který se však ani při deštivém počasí nepodmáčí a nerozbahní

- stoupání do 6 %, nebo max. stoupání 12 % při délce úseku do 9 metrů

- příčný sklon max. 2 %

- příčný sklon max. 4 % pouze v případě podélného sklonu max. 2%

- šířka cesty min. 1,2 m, krátké přímé průjezdy min. 0,9 m

- stupně max. 5 cm

Trasy obtížně přístupné

- jsou určeny pro vozíčkáře s doprovodem a terénní elektrické vozíky

- trasy mohou vést i po cestách s přírodním povrchem, který se může při deštivém počasí místy mírně podmáčet nebo rozbahnit

- stoupání do 12 %, nebo max. stoupání 20 % při délce úseku do 9 metrů

- příčný sklon max. 2 %

- příčný sklon max. 6 % pouze v případě podélného sklonu max. 2%

- šířka cesty v rovných úsecích min. 1 m, v zatáčkách 1,2 m, krátké přímé průjezdy min. 0,8 m

- stupně max. 7 cm

Trasy nepřístupné nebudou značeny a hodnocení přístupnosti objektů na stezkách bude vycházet z již stanovené Metodiky kategorizace přístupnosti objektů, která užívá semaforovou konvenci.

Důraz je přitom stále kladen na skutečnost, že hodnocení přístupnosti tras je pouze uživatelským hlediskem a veškerá doporučení technických úprav na trasách se budou nadále striktně navrhovat podle současné legislativy.

Zpráva a shrnutí závěrů jednání budou v pondělí k dispozici na stránkách Přes bariéry.