Praha 2
Vyšehrad, spojený s vládou prvních Přemyslovců i dávnými pověstmi o kněžně Libuši či o bájném koni Šemíkovi, tvoří jednu z dominant pražské krajiny. Za barokními hradbami se skrývá hned několik parkových ploch s rozličnou náladou, které vyplňují prostor mezi starobylými stavbami a kapitulními domy s malebnými dvorky. Vyšehrad neposkytuje pouze překrásné výhledy na Vltavu a kulturní hostinu, ale má nebývalou schopnost navodit v člověku pocit klidu a duchovního rozpoložení.
Vyšehrad nemá bohužel ideální přístupovou trasu, ovšem pro jeho neopakovatelný půvab stojí za to překonat občasná převýšení i nerovný terén.
Nejvýhodnější možností je dojet až přímo do areálu autem a zaparkovat před budovou Jedličkova ústavu (mezi Leopoldovou a Táborskou bránou) na malém parkovišti s vyhrazeným místem.
Ti, co zvolí hromadnou dopravu, mohou využít zvláštní autobusovou linku H1, vystoupit na zastávce Jedličkův ústav v ulici Mikuláše z Husi a pokračovat ulicí Na Pankráci k Táborské bráně. Chodníky mají v tomto úseku vhodné nájezdy i přiměřeně kvalitní povrch, ulice se svažuje táhle, ale vcelku mírně ve sklonu 5 – 6 %.
Do blízkosti Vyšehradu lze také přicestovat metrem na trase C. Ve stanici je však nutné vystoupit na nástupišti směrem z centra, které se nachází v uliční úrovni. (Stanice Vyšehrad má peróny rozdělené tratí, protilehlé nástupiště není bezbariérově přístupné. Tomu, kdo cestuje opačným směrem do centra, se tedy vyplatí přejet až do stanice I. P. Pavlova a jednu zastávku se vrátit.) Přímá rampa, jež vede od východu z metra do přilehlého parčíku, má čtyři úseky s dostatečnými mezipodestami. (Rozměry rampy: sklon 8 %, délka 4x 640 cm, šířka 167 cm, oboustranné madlo výška 92 cm). Asfaltka s občasným sklonem vede zelení do ulice Na Bučance, která má v křížení s komunikací Lumírova nepříjemný přechod kombinující podélný sklon 8 % s příčným až 10 %. U Táborské brány tvořící vstup do zevního barokního opevnění Vyšehradu čeká na návštěvníka s omezenou hybností další obtíž v podobě hrbolaté dlažby s velkými kostkami. Dále cesta pokračuje už v areálu Vyšehradu ulicí V Pevnosti po dlážděném chodníku s maloformátovou dlažbou, občasnými nerovnostmi a mírným příčným sklonem až k Leopoldově bráně, kde je opět na krátkém úseku špatná dlažba z kočičích hlav. Leopoldova brána je však krásná stavba s centrálním průjezdem a postranními průchody pro pěší, zdobená sloupy a štítem se znaky. Stojí tedy za to alespoň na chvíli pozvednout zrak od chodníku a pokochat se krátce touto barokní nádherou.
Jen pár metrů za Leopoldovou branou se nachází odbočka do ulice Soběslavova. Má dlážděný povrch a hned z kraje stoupá ve sklonu 15 % v délce přibližně dvaceti metrů k velkému a nápaditému hřišti pro děti s tématikou starých českých pověstí. Kdo pokračuje ulicí dále, dospěje k centrálnímu prostoru Královské a knížecí akropole.
Rozlehlá Královská a knížecí akropole na Vyšehradě je místem, kde kdysi stával přemyslovský hrad. Vzdušný a prosvětlený travnatý prostor mezi bazilikou sv. Petra a Pavla a Starým purkrabstvím prošel v letech 2002–2006 rozsáhlou úpravou. Rovná plocha parku je protkaná sítí kvalitních mlatových pěšin spojujících významné body. Obvodová cesta je dlážděná s úzkým asfaltovým pruhem, horší dlažba je však na spojce mezi Starým purkrabstvím a bazilikou.
Na území akropole se dochovaly zbytky základů dvou palácových staveb, torzo románského mostu spojujícího hrad s chrámem, objekt Starého purkrabství, budova bývalé strážní věže a dvě studny. Po válce sem navíc byla přemístěna Myslbekova sousoší znázorňující výjevy z českých dějin, která dokonale splynula s okolím.
Poslední revitalizace vrátila na Vyšehrad také jabloňový sad a vinice. Ty se pnou podél barokního opevnění za Starým purkrabstvím, kam z akropole stoupá přibližně třicetimetrová zpevněná cesta s maloformátovou dlažbou ve sklonu 15 %. Překrásný výhled na řeku za jistou námahu rozhodně stojí. Vyhlídka je obehnaná hradební zdí vysokou 85 cm.
Park nesoucí jméno svého zakladatele probošta Mikuláše Karlacha se rozprostírá mezi ulicemi V Pevnosti a K Rotundě. Dostupný je bez výraznějšího převýšení z akropole, ale v krátkém úseku za bazilikou sv. Petra a Pavla při přecházení ulice K Rotundě je třeba počítat s obtížným povrchem s kočičími hlavami.
Trasa od Leopoldovy brány ulicí V Pevnosti je trochu svízelnější. Cesta nejprve strměji padá kolem rotundy sv. Martina, a pak naopak ostře stoupá ulicí K Rotundě až k parku. Samotné sady mají pěkné mlatové pěšiny s rovným povrchem. Široké cesty lemují aleje lip. Dominantami parku je kamenná plastika sv. Jana Nepomuckého, novogotická studna a nově socha probošta Mikuláše Karlacha.
Pro návštěvníky s omezenou hybností jsou Štulcovy sady patrně nejhůře dostupným parkem Vyšehradu. Nachází se v severním cípu opevnění za budovou Nového proboštství. Nejrovnější přístupová trasa vede podél vstupu do baziliky sv. Petra a Pavla, mezi hradbami a zdí Vyšehradského hřbitova Štulcovou ulicí, která má povrch s hrubou dlažbou. Chodník je sice dlážděný malými kostkami, ale má nepříjemný příčný sklon až 5 %. V tomto místě jsou umístěny veřejné toalety s malou, avšak upravenou kabinou.
Dobrodružné a romantické povahy mohou zvolit náročnější trasu. Od rotundy sv. Martina lze po cestě s nekvalitním dlážděným povrchem a sklonem 20 % vystoupat k východním hradbám, podél nich pokračovat dlážděnou pěšinou s občasným sklonem až 8 %, pokochat se pohledem na Karlov a nakonec se spustit prudkou asfaltkou ve sklonu 22 % k Novému proboštství.
Parčík má komorní atmosféru, převažují v něm lípy a dominuje mu jezdecká socha sv. Václava. Plocha je rovná s dobrými mlatovými pěšinkami a obvodovou cestou s maloformátovou dlažbou, která se vpravo mírně svažuje až k dalšímu skvostnému vyhlídkovému místu na panorama Hradčan. Podél hradeb se však cesta vrací buď mlatovou spojkou s osmi schody přímo k soše sv. Václava, nebo dlážděným chodníkem se soustavou krátkých schodišť se třemi stupni. Ani přírodní amfiteátr Letní scéna, která se nachází v nejsevernější a zároveň nejmladší části opevnění – redanu, není bohužel přístupná. I sem vede schodišťová cesta s jedenácti stupni.
V areálu Vyšehradu je několik restaurací a občerstvení, přístupná je však pouze kavárna Citadela ve Starém purkrabství.
Veřejné WC V Pevnosti