Zpráva z jednání o vytvoření jednotné metodiky značení a kategorizace přístupnosti tras a komunikací z uživatelského pohledu - duben 2013

Ve středu 17. dubna se na půdě FA ČVUT v Praze konalo jednání na téma sjednocení metodiky kategorizace a značení přístupnosti tras v přírodě a komunikací ve městech a obcích. Jednání iniciovaly stále častější dotazy zástupců obcí, měst a krajů, jak tuto problematiku uchopit zejména při zadávání zakázek na vznik map a informačních materiálů pro osoby s omezenou schopností pohybu.

Samotný začátek jednání předznamenal, že možné řešení bude dílem kompromisů a že jistě nebude řešením objektivně ideálním. Hlavním důvodem je, že již existují zavedené systémy, jejichž změna by byla finančně náročná a v některých případech i velmi obtížně realizovatelná. Jako cíl si tedy zúčastnění zástupci organizací dali vyhodnotit stávající systémy, vybrat ty nejvíce vyhovující, sjednotit jejich kritéria a načrtnout možné způsoby jednotného postupu.

První shoda panovala v potřebě rozdělit trasy na trasy v přírodě, respektive trasy turistické, a na trasy či komunikace v obcích a městech. K tomuto rozdělení navedlo jednající první úskalí při hledání konsensu, kterým byl fakt, že barevné značení, které současně vyjadřuje i přístupnost či obtížnost trasy, naráží v přírodě a v obcích a městech na odlišnost v zařazení do kategorie určující míru přístupnosti. Zatímco v přírodě nejrozšířenější systém značení realizovaný Klubem českých turistů označuje trasy modrou barvou (přístupné), červenou barvou (částečně přístupné) a černou barvou (obtížně přístupné)[1], v obcích a městech je častěji přebíráno barevné značení korespondující i s barevným označením míry přístupnosti budov a objektů na značené trase či komunikaci, které respektují doporučenou Metodiku kategorizace přístupnosti objektů. V těchto případech znamená červeně označená trasa trasu nejobtížněji přístupnou.

Vzhledem k tomu, že mapy turistické se většinou s mapami a orientačními plány měst dublují, je možné ponechat oba systémy značení právě s jasným rozdělením na použití v přírodě či ve městě. V budoucí metodice popisující použití systému značení a kategorizací pak bude tento aspekt náležitě vysvětlen.

Dalším bodem jednání byla úprava kritérií pro kategorizaci míry přístupnosti tras v přírodě. Jako základ posloužila opět metodika KČT, která byla v některých dílčích bodech, zejména v otázce přípustných příčných a podélných sklonů, případně jejich kombinace, upravena. Zástupce KČT se vyjádřil souhlasně ve věci přenastavení metodiky KČT podle parametrů, které budou na dalším jednání zrevidovány a definitivně odsouhlaseny.

Upravené stupně obtížnosti tras:

Přístupné trasy – značené modrou barvou

• jsou určeny pro méně zdatné vozíčkáře, vozíčkáře bez doprovodu, handbiky a elektrické vozíky
• trasy musí vést po cestách s asfaltovým, betonovým nebo i přírodním zpevněným povrchem, který se však ani při deštivém počasí nepodmáčí a nerozbahní
• stoupání do 2 %, nebo max. stoupání 8 % při délce úseku do 9 metrů
• příčný sklon max. 2 %
• šířka cesty min. 1,8 m, krátké přímé průjezdy min. 1,0 m
• stupně max. 2 cm

Částečně přístupné trasy – značené červenou barvou

• jsou určeny pro zdatné vozíčkáře, vozíčkáře s doprovodem, handbiky a elektrické vozíky
• trasy musí vést po cestách s asfaltovým, betonovým nebo i přírodním zpevněným povrchem, který se však ani při deštivém počasí nepodmáčí a nerozbahní
• stoupání do 6 %, nebo max. stoupání 12 % při délce úseku do 9 metrů
• příčný sklon max. 2 %
• příčný sklon max. 4 % pouze v případě podélného sklonu max. 2 %
• šířka cesty min. 1,2 m, krátké přímé průjezdy min. 0,9 m
• stupně max. 5 cm

Obtížně přístupné trasy – značené černou barvou

• jsou určeny pro vozíčkáře s doprovodem a terénní elektrické vozíky
• trasy mohou vést i po cestách s přírodním povrchem, který se může při deštivém počasí místy mírně podmáčet nebo rozbahnit
• stoupání do 12 %, nebo max. stoupání 20 % při délce úseku do 9 metrů
• příčný sklon max. 2 %
• příčný sklon max. 6 % pouze v případě podélného sklonu max. 2 %
• šířka cesty v rovných úsecích min. 1 m, v zatáčkách 1,2 m, krátké přímé průjezdy min. 0,8 m
• stupně max. 7 cm

Trasy nepřístupné nebudou značeny. Veškerá doporučení úprav na trasách budou navržena dle současné legislativy. Metodika hodnocení přístupnosti tras je pouze uživatelským hlediskem.

Tento materiál bude na příštím jednání ještě kontrolně revidován.

[1] Nepřístupné trasy se dle metodiky KČT nevyznačují ani barevně neoddělují od ostatních.