Přístupnost prostředí a architektonické bariéry se stávají stále více diskutovanou oblastí. Je zřejmé, že přístupné prostředí není potřebou jen skupiny lidí s tělesným postižením, ale naopak se více či méně vztahuje ke každému z nás. Pohybovat se bez bariér potřebují nejen vozíčkáři, ale i lidé s dočasně omezenou hybností, rodiče s kočárky a malými dětmi a skutečně početná skupina seniorů. Přístupnost veřejného prostoru se tedy stává běžnou potřebou a nejen nadstandardem.
Do doby, kdy prostředí budeme moci označit za kompletně přístupné, bude třeba skupinám lidí, kteří mají jakékoliv pohybové omezení, zprostředkovávat informace o „bariérovosti“ či „bezbariérovosti“.
Kategorizace přístupnosti
Vzhledem k tomu, že každý druh a míra tělesného postižení či pohybového omezení přinášejí rozdílné potřeby, nelze jednoznačným způsobem označovat mapované objekty za bariérové či bezbariérové. Aby byly informace vypovídající a využitelné všemi zainteresovanými skupinami, do kterých patří i široká veřejnost, bylo třeba mapování a záznam jeho výstupů důsledně promyslet.
V listopadu 2011 se proto sešla skupina odborníků z organizací a institucí věnujících se v České republice problematice architektonických bariér, jejich mapování, záznamu a distribuci získaných informací. Jejich cílem bylo ujasnit kritéria pro kategorizaci míry přístupnosti a pravidla profesionálního mapování a tato nadále šířit tak, aby informace o bezbariérovosti či bariérovosti vycházely z jednotného základu ve všech krajích České republiky. Na základě společných jednání vznikla Metodika kategorizace přístupnosti objektů.
Potřeba vzniku jednotné Metodiky kategorizace přístupnosti objektů z uživatelského hlediska vyšla i z faktu, že hodnocení bezbariérovosti podle stávající platné legislativy by většinu objektů zařadilo do skupiny nepřístupných, ačkoliv mohou být pro některé skupiny osob s omezenou schopností pohybu relativně přístupné.
Poslední revize Metodiky kategorizace přístupnosti objektů proběhla na jaře 2020.
Obecně o profesionálním mapování
Mapování přístupnosti objektů a zpracování výstupů mapování je komplexním procesem, při kterém musí být brána v potaz řada aspektů. Podobu výsledných informací o přístupnosti prostředí obecně nejvíce ovlivňuje fakt, že z nich bude čerpat široké spektrum uživatelů s rozličným pohybovým omezením a specifickými potřebami.
Prvním předpokladem profesionality mapování je problematiky znalý pracovní tým, který zná potřebnou legislativu i metodické pokyny, je seznámen s potřebami jednotlivých skupin uživatelů, zejména pak vozíčkářů, ale také dokáže prostředí vnímat v souvislostech. Pro získání dovedností potřebných pro profesionální mapování je důležitá znalost teorie i praktická cvičení a praxe obecně.
Profesionální mapování je založené na práci v terénu, nikoli na pouhém posuzování informací získaných od prostředníků. Podrobné a pečlivé mapování v terénu a fotodokumentace je podkladem pro zpracování kvalitních informací.