Po úspěšném a moc příjemném červencovém výletu Starým Městem jsme se v jednom teplém dni na začátku září vydali otestovat další trasu z brožurky Čtyři pražské procházky bez bariér.

Tentokrát jsme zvolili Vyšehrad. Sraz všech účastníků byl na zastávce bezbariérové dopravy H1 Jedličkův ústav, kterou najdete v ulici Mikuláše z Husi. Přesně jsme následovali doporučenou trasu a ulicí Na Pankráci došli k Táborské bráně, která tvoří vstup do zevního barokního opevnění Vyšehradu.

Za bránou jsme pokračovali ulicí V Pevnosti ke krásné Leopoldově bráně. V této části je potřeba si dát pozor na úseky s nekvalitní dlažbou. Jen pár metrů za bránou se nachází odbočka do ulice Soběslavova s asfaltovým povrchem a poměrně výrazným sklonem, takže zkušenosti účastníků z výletů do hor se rozhodně hodili. Ulicí jsme vystoupali k vnějšímu opevnění a užili si tu krásné výhledy na Podolské nábřeží a Vltavu. Rozlehlou Královskou a knížecí akropolí jsme projeli do přilehlé Štulcovy ulice s výrazným příčným sklonem. Dovedla nás do Štulcových sadů, parčíku s komorní atmosférou a výhledem na panorama Hradčan.

Podle doporučení brožury jsme potom severním vstupem prošli do Vyšehradského hřbitova se Slavínem. Za vstupní brankou tu je vyšší schod, který překonává prudká přímá rampa. Rozsáhlý areál je místem posledního odpočinku řady českých osobností.

Ze hřbitova jsme vyšli jižní branou u hlavního průčelí (bohužel bariérové) baziliky sv. Petra a Pavla, odkud jsme zamířili si odpočinout do kavárny ve Starém purkrabství. Tady jsme si objednali občerstvení a využili i možnost návštěvy upravené toalety.

Poslední část naší trasy vedla do příjemných Karlachových sadů s pěknými mlatovými pěšinami. Než jsme se vydali na zpáteční cestu, pokochali jsme se pohledem na rotundu sv. Martina, nejstarší dochovanou stavbu tohoto typu v Praze. Výlet si účastníci moc užili a občasné sklony komunikací nikomu příliš nevadily, zato však na hrubou dlažbu je dobré se připravit výběrem vozíku nebo přizváním asistenta.

Za POV Tereza & Věra