Po dvou úspěšných letních testovacích výpravách po trasách z brožurky „Čtyři pražské procházky bez bariér“ jsme se v jednom příjemném říjnovém odpoledni vydali na procházku třetí, Malou Stranou.

Se všemi účastníky, a navíc i s šikovným praktikantem, jsme se setkali na Klárově. Ulicí U Lužického semináře, kde je potřeba si dát pozor na občasný hrubý povrch a kombinaci příčného a podélného sklonu, jsme došli do klidných Vojanových sadů. Ty mají charakter anglického parku s ovocnými stromy a potkat tu můžete volně procházející se pávy.

Dále jsme ulicí u Lužického semináře pokračovali až k oblouku Karlova mostu. Už od křížení s ulicí Míšeňská je potřeba absolvovat kus trasy po silnici, chybí tu totiž nájezdy na chodník. Provoz byl mírný a všechna nás míjející vozidla jela pomalu, takže z toho není třeba mít obavy. Pod Karlovým mostem jsme prošli na Kampu, kde byl čas na krátký rozchod, aby se každý mohl kochat po svém, buď pohledem na Vltavu, nebo uměleckými předměty na dvoře Sovových mlýnů. Tam sídlí Museum Kampa se sbírkami výtvarných děl 20. století.

Z Kampy jsme nad Čertovkou prošli do zahrady Nosticova paláce a přes Maltézské náměstí s řadou menších paláců až do Karmelitské ulice. V této části trasy je potřeba si opět dát velký pozor na hrubou dlažbu v kombinaci s velmi úzkými chodníky s výrazným příčným sklonem. I účastníci s většími vozíky ji ale bez zásadních obtíží překonali. Po pravém chodníku Karmelitské jsme došli na Malostranské náměstí s dominantou barokního chrámu sv. Mikuláše. Ten je bohužel značně bariérový, takže jsme místo návštěvy této památky zamířili občerstvit se do kavárny Malostranské besedy. Kromě příležitosti k nabrání nových sil je zde k dispozici i částečně přístupná toaleta.

Z náměstí jsme se potom vydali po pravém chodníku Letenskou ulicí (tady dejte pozor na zúžený chodník parkujícími vozidly). Za budovou Ministerstva financí jsme přešli po komunikaci s hrubou dlažbou přes tramvajové koleje a vešli dřevěnou branou do barokní Valdštejnské zahrady. Ta patří mezi nejkrásnější pražská odpočinková místa s velkou salou terrenou, fontánami, jezírkem a nádhernými sochami, takže doporučujeme si na její prohlídku vyčlenit delší dobu. Východní bránou jsme potom zahradu opustili a na Klárově vycházku zase ukončili. I přes několik zmíněných napínavých úseků se zúženými průjezdy, sklonem a náročným povrchem, kdy někteří účastníci ocenili dopomoc, to byla krásná procházka malebnou pražskou čtvrtí, kterou jsme si všichni opravdu užili.

Tereza & Věra