Po třech výletech za vzděláním i kulturou je na čase, abychom se k něčemu přiznali. Máme slabost pro kávu a kavárny. Mapovací práce v terénu si rádi tu a tam zpříjemníme posezením u šálku v dobrém podniku, kde si ovšem kromě gastronomických dojmů uděláme tak nějak samozřejmě i poznámky o přístupnosti, mapování je zkrátka v jistém smyslu obsese… POVedené Objevy tedy občas proložíme zážitkem tohoto druhu, což docela jistě ocení kavárenské typy mezi vámi.

Aby naše kavárenské poflakování začalo nanejvýš ušlechtile, vypravíme se na Národní třídu, která nabízí celou sbírkou noblesních míst se slavnou minulostí a obnovenou tradicí. Pozornost dnes zaměříme ale jen na jedno z nich, Národní kavárnu. Neméně proslulá Kavárna Slavie nebo vyhlášené Café Louvre jsou totiž přístupné pouze po schodišti, zato vstup do Národní kavárny navazuje na přilehlý široký chodník tak plynule, že se tady snad ani nedá nezastavit.

Podnik vznikl už v roce 1896, ale období největší slávy zažil až za první republiky, kdy se zde pravidelně potkávala česká kulturní obec a při debatách tu kávu usrkávali Voskovec s Werichem, Karel Čapek, Jan Masaryk nebo Ferdinand Peroutka. Po únorovém komunistickém puči v roce 1948 obsadil budovu Svaz československých spisovatelů a přízemí prostory se proměnily na dlouhá léta v galerii. Kavárna svůj provoz obnovila teprve v roce 2007. Po šesti letech fungování pak prošla rekonstrukcí, která jí vrátila prvorepublikový nádech. Co udělala přestavba s prostorami z hlediska přístupnosti, si můžete nastudovat zde.

P.S.: Pokud by bylo někomu vysedávání u stolečku málo, lze v Národní kavárně zahájit nebo naopak zakončit (případně kávou zahájit a vynikajícím zákuskem zakončit) výlet na nedaleký Střelecký ostrov, který si ovšem zaslouží své vlastní pondělní vyprávění někdy příště.