Naše další letošní procházka bez bariér začala před sídlem společnosti Handicap-transport na Karlínském náměstí, kam dojela skupina výletníků, jak jinak, než jejich vozem J Protože vybraný červencový den opět hřál z plných sil, sešli jsme se všichni v protějším parku na stinném místě, abychom si představili nově vzniklou, a z tiskárny ještě vonící, brožuru Praha: čtyři pražské procházky bez bariér 2. S tímto dárkem v podpaží či v kapsách, přesunuli jsme se do kostela svatých Cyrila a Metoděje, který patří mezi největší církevní stavby 19. století v Čechách. Kostel je velký nejen svou rozlehlostí a pokorným půvabem, ale i řešením přístupnosti dvouramennou rampou, a to pak i znovu v útrobách kostela, potřebujete-li vstoupit až přímo k oltáři. Nejen s ohledem na nedávný sváteční čas těchto věrozvěstů, šlo o příjemné spočinutí s trochou klidu a tolik žádaného chladu.

Po společné fotografii před kostelem, vydali jsme se dál Křižíkovou ulicí, ale netrvalo dlouho a už jsme se zas osvěžovali. Tentokrát před přívětivou rohovou kavárnou pod stromy. Nabízená zmrzlina nám přišla vhod. Opět ilustrační foto a jede se dál, pokračujeme, není čas se dlouho zdržovat.

Na křižovatce ulic Křižíkova a Thámova  svorně a podiveně pokukujeme na administrativní centrum palác Karlín a vůbec na soudobé architektonické produkty. Názory se zjevně různí, a tak postupujeme na naší cestě kupředu. Ještě hodíme okem na pár činžovních domů a už se blížíme do Kaizlových sadů, přívětivého parkového prostoru s jezírkem a bronzovou sochou Břetislava Bendy - Vzpomínka, která zaujala nejednoho účastníka výpravy. Já jen doplním, co jsem našla na wikipedii k tvorbě tohoto autora, slova umělce: „Neznám motiv vzácnější, než je lidské tělo, a především ženské.“ To ocenil zejména Petr.

Nepřehlédli jsme na tomto místě ani barokní Invalidovnu. Během morové epidemie v 16. století zde byl vybudován špitál s chudobincem a hřbitovem. Později byla využívaná jako sídlo Vojenského ústředního archivu. Invalidovna je ale ve všední den pro veřejnost uzavřena, navštívit ji můžete o víkendech. Po pár minutách pocourání se v parku při družném hovoru i odpočinku, vydáváme se dál na roztomilé Lyčkovo náměstí, kterému vévodí základní škola v secesním stylu. Myslím, že snad ani ten největší „kulturní barbar“ nemůže tuhle stavbu ponechat bez povšimnutí. Některé dámy považovaly budovu za radnici a klidně by se tu prý vdávaly…    

Pro další osvěžení jsme se zastavili v kancelářském komplexu Butterfly  který z ptačí perspektivy připomíná motýlí křídla. V naší perspektivě byli spíš na pohled velmi příjemné vodotrysky obložené kameny. A opravdového občerstvení se nám dostalo ve formě piva z místního pivovaru, dle chuti každého, u některých došlo i na personálem doporučovanou klobásu.  

Pomalu se blíží závěr naší výpravy. Venkovní sezení restaurací nám nijak nepřekáží v cestě, všude se vejdeme my i strávníci u stolků. Ještě nahlédneme na další zrekonstruované průmyslové objekty, jako je například Forum Karlín, kde probíhají různé výstavy a kulturní akce. Spokojeni se vracíme zpět na Karlínské náměstí k vozu.

Věříme, že ti, co nebyli s námi, teď nebudou váhat a zkusí naší procházku také absolvovat v doprovodu svých blízkých a s brožurkou v ruce.

 Zdraví vás průvodci Věra a Tereza