(Z Helpnet.cz) Najít střední školu může být pro vozíčkáře těžší než samotná příprava na přijímačky. Školy jim zabouchávají dveře před nosem ještě dřív, než vyplní přihlášku. Jsou totiž na vozíku. Podobně dopadají i děti při zápisech na základní školu. Většina budov nemá výtah a vozíčkáře prostě pošlou jinam. České školství je i v 21. století plné bariér. Proto vznikla iniciativa Výtahy do škol.  

Organizace Obyčejný život, z. s., uspořádala ve středu 19. 11. 2025 tiskovou konferenci Výtahy do škol, na které shrnula dosavadní výsledky této iniciativy.

Obyčejný život, z. s., založila Jindra Landová, která před dvěma týdny vyhrála titul Žena roku v kategorii SÍLA, jenž vyhlašuje časopis Žena a život. Jindra Landová prezentuje své snahy i osobní zkušenosti rodiče dítěte s tělesným postižením na sociálních sítích na profilu Obyčejná máma.

Na tiskové konferenci promluvily Jindra Landová, iniciátorka projektu, Romana Švecová z oddělení ochrany OZP kanceláře ombudsmana a dětského ombudsmana, Marta Ptáčková ze spolku Spoluškola a právnička Kateřina Vítová a studentka Šárka Škardová, které se podělily o svoje osobní příběhy.

Obyčejná máma s neobyčejnými zkušenostmi

Dceři Jindry Landové byla ve dvou letech diagnostikována Kolagen VI svalová dystrofie a tím byla Jindřina rodina vržena do víru shánění informací, pomůcek a terapií pro dceru. Po mateřské dovolené zamířila z korporátu do neziskového sektoru a začala se věnovat marketingu v pacientské organizaci Parent Project, z. s. Při prezentování příběhů jiných rodin začala sdílet vlastní zkušenosti na blogu, který nazvala Obyčejná máma.

Léčba a různé terapie a pomůcky Jindřiny dcery braly nejen velké finanční sumy rodině, která je svépomocí sháněla, ale také energii potřebnou k péči o děti. Jindra má kromě dcery také zdravého syna. Jindra tak založila neziskovou organizaci Obyčejný život, z. s., prostřednictvím které vybírá finanční prostředky na léčbu její dcery. Tím rodině ubyla spousta starostí a Jindra se nyní může věnovat obhajobě práv pečujících a dětí s hendikepem a organizaci akcí pro pečující a děti se speciálními potřebami. Také nabízí mentoring nováčkům ve světě nezisku. Za svoje aktivity byla Jindra již oceněna Ministerstvem práce a sociálních věcí jako Pečující roku 2023.

Obyčejný život, z. s.

Primárním cílem této neziskové organizace je shromažďovat finanční prostředky na zpomalení progresivního onemocnění Jindřiny dcery Miy, na které dosud neexistuje lék. Kromě toho organizuje Obyčejný život, z. s., akce pro neformálně pečující rodiče a také akce pro děti se speciálními potřebami.

Pro pečující maminky organizuje tato neziskovka akce (např. odlehčovací víkendy), na kterých najdou spřízněné duše, zrelaxují tělo a mysl a načerpají energii tolik potřebnou pro nikdy nekončící péči o jejich děti se speciálními potřebami. Pro ty zase Obyčejný život, z. s., organizuje akce, na kterých mohou sbírat stejné zážitky jako jejich zdraví vrstevníci (např. Létání pro děti se speciálními potřebami v Hurricane Factory Prague).

Mimo organizování sdružujících a podpůrných akcí provozuje Obyčejný život, z. s., advokační a osvětové aktivity. Sdílí příběh Jindry a její dcery, zapojuje se do nejrůznějších aktivit, které pomáhají zviditelnění tohoto tématu, realizuje a aktivně se účastní nejrůznějších besed, přednášek, konferencí a kulatých stolů.

Výtahy do škol

Iniciativa Výtahy do škol vznikla z vlastních potřeb Jindry a její dcery Miy. Již při hledání vhodné mateřské školy narazila Jindra na problémy. Ve spádové základní škole chtěla zase tamější ředitelka vědět, jestli se Mia do třetí třídy uzdraví, aby mohla vyjít schody. Naštěstí se podařilo najít pro Miu místo v rodinné škole, kterou úspěšně absolvovala. Bohužel byla tato škola pouze prvostupňová. 

Nastal tedy problém v podobě hledání základní školy, která umožní bezbariérový přístup dívce na vozíku. Téměř žádná škola v okolí bohužel nedisponovala bezbariérovou úpravou umožňující Mie prezenční studium bez komplikací. Spádová škola, na které měla Mia pokračovat v základním vzdělání měla ředitelku, která byla poměrně progresivní, co se týče výuky i možností vybavení školy.

Zřizovatel školy ale neměl peníze, proto Jindra založila sbírku a neziskovku Obyčejný život, z. s. Zřizovateli se nakonec podařilo peníze sehnat, a Mia tak mohla fyzicky nastoupit do školy, ve které probíhá výstavba výtahu. Učebna Miiny třídy je v přízemí a po vybudování výtahu by měla být přesunuta do vyššího patra. Mia, toho času žákyně šesté třídy, nyní buduje vztahy s úplně novými spolužáky. Našla si úzký okruh bližších spolužáků a ač podle Miy není její školní kolektiv nejideálnější, mohlo by prý být i hůř.

Situace, s níž se Jindra s Miou potýkají, však není ojedinělá a podobnou zkušenost řeší mnoho rodin v České republice.

„České školství je stále ještě převážně bariérové. Mám velké ambice touto kampaní upozornit na toto téma. Všechny děti a studenti mají mít rovný přístup ke vzdělání,“ píše Jindra u prvního příspěvku na sociálních sítích k iniciativě Výtahy do škol. 

Cílem projektu je sehnat na sebe finanční prostředky dostačující na to, aby se jej někdo chopil na plný úvazek, který Jindra Landová ráda předá. Projekt Výtahy do škol podpořila taktéž odcházející zmocněnkyně vlády pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková.

Co zaznělo na tiskové konferenci Výtahy do škol

Velkým problémem (nejen) v otázce bezbariérovosti školních budov je obcházení zákonů a vyhlášek o povinnosti bezbariérových úprav při rekonstrukcích a nových výstavbách. Nejčastějšími argumenty lidí v rozhodujících pozicích (vedení nebo zřizovatelé škol) bývá domnělý finanční strop podpůrných opatřeních, jakými jsou například i výtahy, a dále pak předpokládané zásahy památkářů v případě starých budov.

Pokud však může být prostřednictvím výtahu bezbariérově přístupné římské Koloseum, jeden z nových sedmi divů světa, proč by nemohly být bezbariérové také české školy?

Základní školní docházka je povinná, a pokud ji dítě neplní, hrozí jeho rodičům postihy od OSPODu a v nejkrajnějším případě dokonce odebrání dítěte z péče. Obec a kraj jsou povinni zajistit bezbariérovost spádové školy, ale stále se to všude neděje.

Nemožnost plnit základní školní docházku tak není vina rodičů, ale systému státní správy a jejího financování, které neumožňuje uplatnit maximální vzdělávací potenciál všech dětí školou povinných. Toto umožnění je symbolem hodnot vyspělé společnosti.

Role ombudsmana

Ombudsman i dětský ombudsman řeší otázky přístupnosti a vnímá problematiku a překážky rodin s dětmi s postižením, které stát neodstraňuje. Česká společnost a české instituce vnímají OZP především skrze medicínský model – jako diagnózy, jejichž projevy se léčí. Úmluva o právech osob se zdravotním postižením nařizuje humanitní model, ve kterém dochází k odstraňování bariér. Romana Švecová přednesla alarmující zprávu, že Česká republika naplňuje svůj závazek k Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením ani ne z 50 %.

Ombudsman má právo přicházet do škol a spolupracovat také s Českou školní inspekcí v případě diskriminace žáků a studentů s postižením. Ombudsman zkoumá jednání či případné nejednání úřadů a má možnost systémového zásahu v případě diskriminace.

Ombudsman vstoupil do připomínkového řízení v případě vyhlášky o bezbariérovosti, po jejímž zveřejnění bylo zjištěno, že normy nejsou dostačující. Proto ombudsman navázal spolupráci s příslušnými ministerstvy. Na webových stránkách ombudsmana je možné jej kontaktovat s připomínkami i v oblasti přístupnosti a bezbariérovosti. V přípravě je dotazník pro školy, kterých se nová právní úprava ještě nedotýká. MŠMT má tento dotazník distribuovat do škol.

Spoluškola

Marta Ptáčková představila spolek Spoluškola, se kterým projekt Výtahy do škol spolupracuje Založili jej rodiče setkávající se s bariérami ve školství, k jejichž odstraňování nedocházelo. Nyní je Spoluškola poradenská organizace, která ujišťuje rodiče dětí s postižením, že bezbariérovost není něco navíc a že oni nejsou potížisté, ale jejich děti mají stejné právo navštěvovat školu jako děti zdravé. Nabízí také služby školní mediace, která navazuje informovanost na nepochopení ze strany škol.

Paradoxně pracovníkům Spoluškoly přibývá práce. Je to díky větší aktivizaci rodičů, ale také kvůli velmi pomalé debarierizaci škol i přístupu jejich vedení a zřizovatelů. Paní Ptáčková zdůraznila, že výtah je systémová investice, nikoli náklad. Umožní to nejen vzdělání dětem, ale rodičům také možnost pracovat a tím přispívat do národní ekonomiky a zároveň zvednout životní úroveň rodiny.

Osobní příběhy a zkušenosti s bariérami ve školách

Šárka Škardová, žákyně 9. třídy, chce studovat zdravotnické lyceum, jelikož by se v budoucnu chtěla věnovat studiu neurologie, jejíž složitost ji fascinuje. První stupeň absolvovala víceméně bez problémů. Na druhém stupni používá ona a ještě jeden spolužák plošinu, protože budování výtahu je na několik let.

Nyní Šárka hledá bezbariérovou střední školu. Zdravotnické lyceum, které by bylo bezbariérové, se ale Šárce najít nepodařilo. Požádala proto přímo MŠMT o seznam bezbariérových pražských škol. V odpovědi stálo, že žádný seznam neexistuje proto, že školy nemají povinnost takové informace hlásit, ale hlavně prý seznam není potřebný, protože každá škola má přeci povinnost umožnit přístup dítěti s handicapem. Nakonec bylo Šárce doporučeno studium na gymnáziu.

Školu si Šárka nyní vybírá pouze s ohledem na bezbariérovost. Šárka školy obepisuje a zjišťuje sama jejich možnosti bezbariérovosti. Pomoc nalezla u Markéty Taberyové, koordinátorky péče z Neuromuskulárního centra pro děti ve Fakultní nemocnici Motol. Seznam, jenž se podařil paní Taberyové získat od MHMP, ale nebyl aktuální a pravdivý. 

Právnička Kateřina Vítová potřebuje kvůli DMO výtah, přestože je schopna vratké chůze. Právě její vratká chůze je častým předmětem předsudečných výtek zdravých lidí na její používání výtahu, které je podle nich pro ni přílišným luxusem, pokud dokáže chodit.

Své zkušenosti se zdoláváním schodů ve škole „po čtyřech“ za dob komunismu shrnuje takto: „Být jediná chromá holka ve třídě a ještě se k tomu válet po schodech, to vám nepřidá.“ 

Nemohla ale chodit do jídelny a problém byl také s výlety a školními akcemi nebo exkurzemi. Na školu v přírodě se dostala jen díky odvaze učitelky. Její problémy jsou však denním chlebem mnoha rodin žáků a studentů s postižením i dnes, 36 let po pádu minulého – nejen vůči lidem s postižením – represivního režimu.

S příkořími ohledně (bez)bariérového českého školství se setkává znovu díky své nejmladší dceři, která má zrakové postižení. Při hledání dostupné a kvalitní školy pro svou dceru jí bylo řečeno, proč hledá dobrou školu, když její dcera stejně nebude pracovat. Tím se dotýkáme otázky bezbariérovosti, která – ač třeba v rámci základní a střední (a v nejlepším případě i vysoké) školy byla úspěšně vyřešena – pak dále zasahuje do volby povolání a hledání zaměstnání.

Webová stránka Výtahy do škol

Projekt Výtahy do škol spustil od 19. 11. vlastní web, který je určen jak rodičům dětí s postižením, kteří hledají bezbariérovou školu, tak i ředitelům, kteří by svoji školu rádi bariér zbavili. Na webu budou postupně zveřejňovány informace pro obě cílové skupiny.

Rodiče, kteří se setkali s odmítavým postojem při snaze umístit své dítě do běžné školy, zde naleznou doporučené postupy pro řešení své situace a právní normy a mezinárodní úmluvy, na něž je možné se odvolávat při odporu zřizovatele školy.

„Osvícení“ ředitelé najdou na webu výčet výhod, rozhodnou-li se pro udržitelnější a vhodnější řešení bezbariérovosti v podobě výtahu (oproti plošinám a schodolezům, které jsou poruchové, pomalé a nepraktické). Mezi takové výhody patří pochopitelně skutečnost, že výtah nebude vybudován pouze pro jedno dítě, ale využívat jej budou moci i stárnoucí pedagogové či žáci a pedagogové po úrazu anebo starší voliči navštěvující volební místnosti ve škole.

Výtah se dá samozřejmě využít také pro ulehčení při stěhování tříd nebo při dalších rekonstrukcích. Web Výtahy do škol bude postupně přidávat do seznamu pozitivní příklady ověřených škol s bezbariérovou úpravou. Do seznamu můžete i vy přispět příklady ze svého okolí, kontakt naleznete zde.

Monika Šimková

Zdroj:

Obyčejný život | Nezisková organizace | Jindra Landová

Výtahy do škol - Výtahy do škol