Prevence vzniku architektonických bariér má svůj hluboký smysl pro většinu z nás. Nemusíte totiž nutně sedět na vozíku, abyste se na cestě za běžnými denními aktivitami setkali s řadou překážek.

---

Svízelné momenty můžete zažít i při dočasných situacích, když s nohou v sádře klopýtáte do zaměstnání, vedete nepohyblivou babičku k očnímu nebo jdete s kočárkem pro mléko. Málokdo na to ovšem pomyslí v době plné tělesné síly a řada lidí stále nechápe, proč se problému bezbariérovosti věnuje tolik pozornosti.

V rámci programu Přes bariéry připravujeme několik edukačních projektů, jejichž prostřednictvím se snažíme veřejnosti ukázat, co obnáší pohyb se zdravotním omezením a co všechno bariéry představuje. Vzdělávací akce věnujeme zejména posluchačům stavebních a sociálních oborů, ale konzultace k problematice nebo možnost půjčit si „na zkoušku" vozík využívají i studenti z jiných škol. Čtveřice mladých lidí z Vyšší odborné školy dopravní, která vyrazila do města na vozíku minulý týden popisuje svoji zkušenost takto: „Málokdo si někdy zkusil, jak obtížné je vozík ovládat, natož jet i po rovině, kde jsou dlažební kostky. My jsme se po cestě zastavili v obchodu Albert v Praze Holešovicích a řekli jsme si, že bychom mohli vyzkoušet jaké je obyčejné nakupování pro handicapovaného člověka. Z vlastní zkušenosti už mohu říct, že i když je prodejna vybavena výtahem i bezbariérovou pokladnou, i tak je to velmi obtížné. Až do té doby jsem neviděl, že překážkou může být i různě nevybalené zboží v kartonech. Z tohoto důvodu musíte objet celý blok regálů nebo někoho požádat o podání zboží z vyšších polic. Dopoledne, kdy v obchodech není moc lidí, je problém sehnat i někoho z personálu..." (Jan Svoboda). Autentická ilustrativní glosa - udělit zápočet nemůžeme, ale pochvalu ano. Zkrátka, cesta k překonání bariér nejrůznějšího druhu vede v první řadě přes chuť a vůli poznat potřeby druhého.