V současnosti v České republice neexistuje všeobecná metodika mapování přístupnosti objektů ani jednotná forma editace výstupních dat. Co ale očividně existuje, je chuť i vůle se nějakého obecného konsensu dobrat.

---

Potvrdila to překvapivě hojná účast odborníků z řady organizací a institucí na tematickém workshopu, který jsme uspořádali 23. 11. na pražském Chodově v Kulturním centru Zahrada.

Neobyčejně užitečná byla už jen samotná možnost seznámit se s tím, co kdo v této oblasti po celé republice dělá. Nahlédli jsme do mapovací a editační praxe v Brně, Olomouci, Ústí nad Labem, v Českém Švýcarsku, na Třeboňsku, v Beskydech i Praze. Získali jsme zevrubnou představu o fungování vysokoškolských handicap center, která zpracovávají informace o přístupnosti univerzitních budov. Prezentovalo se několik internetových aplikací, brožur a publikací.

Následná diskuze pak měla příjemně věcný ráz. Debata se stočila k problému definování skupiny uživatelů a jejich potřeb, dále ke konkrétním způsobům editace sebraných dat a užití piktogramů a jejich barevného ladění. Věnovali jsme se ale i limitům a přesným kritériím, která by měla být splněna pro jednotlivé stupně přístupnosti. Zkrátka byl to, alespoň pro nás, efektivně strávený den.

Účastníkům tímto posíláme přátelské pozdravení, přičemž bychom rádi všem poděkovali za ochotu přicestovat i ze vzdálenějších krajů.