Autor: Pražská organizace vozíčkářů, o. s.

Rok vydání: 2017

Formát: 148x190 mm

Počet stran: 12

Ke stažení: Pod článkem

Přístupnost prostředí a architektonické bariéry se stávají stále více diskutovanou oblastí. Je zřejmé, že přístupné prostředí není potřebou jen skupiny lidí s tělesným postižením, ale naopak se více či méně vztahuje ke každému z nás. Pohybovat se bez bariér potřebují nejen vozíčkáři, ale i lidé s dočasně omezenou hybností, rodiče s kočárky a malými dětmi a skutečně početná skupina seniorů. Přístupnost veřejného prostoru se tedy stává běžnou potřebou a nejen nadstandardem.

Vzhledem k tomu, že každý druh a míra tělesného postižení či pohybového omezení přinášejí rozdílné potřeby, nelze jednoznačným způsobem označovat mapovaný prvek za bariérový či bezbariérový. Aby byly informace vypovídající a využitelné všemi zainteresovanými skupinami, do kterých patří i široká veřejnost, bylo třeba mapování a záznam jeho výstupů důsledně promyslet.

V listopadu 2011 se proto poprvé sešla skupina odborníků z organizací a institucí věnujících se v České republice problematice architektonických bariér, jejich mapování, záznamu a distribuci získaných informací. Společným cílem bylo ujasnit kritéria pro kategorizaci míry přístupnosti a pravidla profesionálního mapování a tato nadále šířit tak, aby informace o bezbariérovosti či bariérovosti vycházely z jednotného základu ve všech krajích České republiky. Ze společných jednání vzešla nejprve Metodika kategorizace přístupnosti objektů, na níž navazuje Metodika kategorizace přístupnosti tras a komunikací. 

Potřeba vzniku obou metodik, zohledňujících uživatelské hledisko, vyšla i z faktu, že posuzování bezbariérovosti podle stávající platné legislativy by většinu objektů, tras a komunikací hodnotilo jako nepřístupné, ačkoliv mohou být pro některé skupiny osob s omezenou schopností pohybu relativně přístupné.

Publikace vznikla za podpory Ministerstva pro místní rozvoj.