Autor: Pražská organizace vozíčkářů, o. s.

Přístupnost prostředí a architektonické bariéry se stávají stále více diskutovanou oblastí. Je zřejmé, že přístupné prostředí není potřebou jen skupiny lidí s tělesným postižením, ale naopak se více či méně vztahuje ke každému z nás. Pohybovat se bez bariér potřebují nejen vozíčkáři, ale i lidé s dočasně omezenou hybností, rodiče s kočárky a malými dětmi a skutečně početná skupina seniorů. Přístupnost veřejného prostoru se tedy stává běžnou potřebou a nejen nadstandardem.

Vzhledem k tomu, že každý druh a míra tělesného postižení či pohybového omezení přinášejí rozdílné potřeby, nelze jednoznačným způsobem označovat mapované objekty za bariérové či bezbariérové. Aby byly informace vypovídající a využitelné všemi zainteresovanými skupinami, do kterých patří i široká veřejnost, bylo třeba mapování a záznam jeho výstupů důsledně promyslet.

V listopadu 2011 se proto sešla skupina odborníků z organizací a institucí věnujících se v České republice problematice architektonických bariér, jejich mapování, záznamu a distribuci získaných informací. Jejich cílem bylo ujasnit kritéria pro kategorizaci míry přístupnosti a pravidla profesionálního mapování a tato nadále šířit tak, aby informace o bezbariérovosti či bariérovosti vycházely z jednotného základu ve všech krajích České republiky. Na základě společných jednání vznikla Metodika kategorizace přístupnosti objektů, která je k dispozici ve formě brožury buď v papírové podobě v kanceláři POV na adrese Benediktská 6, Praha 1, nebo v elektronické verzi zde a v sekci Metodika.

Revidovaná Metodika kategorizace přístupnosti objektů (2020) byla vydána v rámci projektu Mapování přístupnosti prostředí z pohledu osob s omezenou schopností pohybu a jeho metodická podpora a profesionalizace za přispění prostředků státního rozpočtu ČR z programu Ministerstva pro místní rozvoj.